,,Dělej si co chceš. Ale pamatuj si, že Smrti neunikneš!"

Září 2014

Kresby členů klanů

28. září 2014 v 11:02 | Fekete Einmana Stjerne
Okay, řekla jsem si, že zase budu kreslit micinky z klanů, ale snad nebudete nasraní za menší změnu a to jest, že budu používat svou šablonu, protože se mi prostě nechce dělat neustále nové obrázky a patlat se s tím dvě hodiny, však znáte. c': To samé se bude týkat i nového příběhu o frilisách, tedy, pokuď se tam někdo přihlásí a bude sem někdo chodit, of course.
A samozřejmě, že šablony udělám alespoň 4, ať to není furt jedno a to samé. :-D

Tak jo, to by mohlo být pro dnešek dost kvákání o hovadinách.

Moi~





Amorra by FeketeVerinenStjerne

3 roky na blogu? Fuu

28. září 2014 v 9:36 | Fekete Einmana Stjerne |  Ostatní
(budu sem blít svý myšlenky, takža bacha!)

Stíny nad Tunandorem - úvod

27. září 2014 v 17:31 | Fekete Einmana Stjerne |  Teva Sféra
Země pustá byla pokryta osamělou rouškou mlhy. Nikdo se neprobudil ze svého snu.
Tyto řádky byly prvním, co se jí vsunulo do mysli, když přišla k vědomí. Obklopovala ji nekonečná, hustá mlha. Nic neviděla, v uších ji hučelo jako po hlučném, ostrém boji frilis a volvern. Těžce se jí dýchalo, myšlenky se ji vířily jedna přes druhou, cítila těžkou únavu. A hlavně strach. Chtěla se před ním ochránit zavřením očí, ale nepomohlo to. Strachu se v tomto stavu těžce ubrání.
Uvědomila si, že leží na břiše, uvědomila si, že nemůže pohnout svými křídly. Kolem ní panoval těžký chlad a vlhkost. Zhluboka se nadechla, však hned nato začala kašlat. Kašlat krev. To ji natolik vyděsilo, že bolest nebolest, únava neúnava, bleskurychle vstala a letmo se s vykulenýma očima rozhlédla kolem. Mlha byla stále neproniknutelně hustá, což jen a jen podporovalo její strach.
Zavětřila. Vzduch byl cítit beznadějí a krví. Připadala si, jako by pozřela všechny omamné látky Tevianu, ale neudělala to, to bylo vše, co věděla.
"Eirastasa i la pala," ozval se zoufale dětský hlas směrem ze školky. Rychle se otočila, rozbušilo se jí srdce, začala rychle dýchat. Co to bylo? Nezdálo se jí to jenom? Co když někdo potřebuje její pomoc? Co když je to léčka? Příliš mnoho otázek, málo odpovědí. Věděla, že má jen dvě možnosti: buď stát a přilížet všemu, co se stane nebo se podívat, co to bylo.
Mrskla svým tenkým ocasem, nadechla se, otočila se a pomalu našlapovala po vlhké zemi vzdušného ostrova Inka směrem ke školce. Každým krokem, každým nadechnutím cítíla větší napětí, větší strach. Tudíž si i méně věřila, měla sto chutí se vrátit, ale věděla, že již není cesty zpět. Mlha nebyla již tak hustá, takže viděla obrysy doupětě pro mláďata. Olízla si tlamu a vstoupila do chladného doupětě. Však na pár kroků ucítila, že šlápla na něco měkkého. Znechuceně se podívala pod nohy a vykřikla hrůzou.
Šlápla na rozdrásanou, šedočernou frilisu. Krev byla roztříštěna všude kolem. Chvíli se zděšeně potácela kolem, než si všimla krvavého nápisu na stěně jeskyně. "Mairista irma ilva," bylo psáno Starým jazykem. Začala utíkat, nevadilo jí, že zakopává o uříznuté končetiny svých starých bližných z klanu Tuonella. Chtěla naivně utéct z této noční můry. Chtěla přežít. Chtěla být zase šťastná a s přáteli.
Kéž by to jen šlo.
Při zoufalém pokusu utéct pryč zakopla po chvíli o kámen. Srdce ji bušilo jako o závod, popadala zděšeně dech. Jakmile se pokoušela vstát, všimla si černé siluety v mlze, která mezitím ustupovala.
"Prosím... Zachraň mě..." zachraptěla tiše.
Silueta se přibližovala, bylo slyšet, jak dotyčná bytost dýchá, jak opatrně našlapuje na vlhkou půdu. Bylo slyšet úplně vše.
"Prosím..." hlesla beznadějně, zavřela oči a samou slabostí si lehla na vlkou zem.
Pak už byly slyšet jen dvě věci.
Seknutí do krku a tekoucí krev.


A takto začíná, moji milí, ten zasranej frilisáckej příběh. Pak sem šoupnu i přihlášku, jestli bude zajem. Uummmhh. .__________.




Nepřítomnost?

19. září 2014 v 18:08 | Fekete Einmana Stjerne |  Ostatní
Okay, jak jste si určitě všimli, dlouho jsem tu nebyla. A ani nebudu. Je to hlavně kvůli tomu, že je zasraná škola a navíc dobrovolně budu vstávat ve čtvrtek po páté hodině:-D A navíc mě sere můj kompl, který je schopen se při psaní odhlásit z blogu a pak se mu několik dní nechce vůbec přihlásit.
COTOMÁMKURVAZAPOČÍTAČGFEGEWG.
A MIMOCHODEM.
BUDU SE SNAŽIT ROZPOHYBOVAT ZIMÁK, STORY S TEVASFEŘANY NA ZEMI A NOVEJ PŘÍBĚH, DO KTERÝHO JSEM SE KUREVSKY ZAŽRALA A NA KTEREJ BY MĚLY BÝT I PŘIHLÁŠKY.
PŘÍBĚH NEBUDE O KOČIČKÁCH BO O LIDECH, ALE O FRILISÁCH.
SNAD SE TO KURVA ROZJEDE A BUDE TO NĚKDO ČÍST.
Flag Counter