,,Dělej si co chceš. Ale pamatuj si, že Smrti neunikneš!"

Stíny nad Tunandorem kapitola 4.

16. května 2015 v 19:09 | Fekete Einmana Stjerne |  Teva Sféra
"Kde to proboha jsem?" zašeptal zděšeně Utarn, jakmile se probral celý zhmožděný na zemi. Byl sám překvapen, že žije a že nemá tak rozsáhlá zranění. Přeci jenom, přežít pád z takové výšky s takovým zraněním je téměř nemožné.
Mohla snad za to shnilá magie Tunandoru?
Opět začal vát vítr. Ale pro tentokrát slabý a chladný jako led. Přesto to Utarnovi připomnělo tu hrůzu, co se odehrála před několika hodinami.
Že jsem sem jenom letěl, pomyslel si. Pitomý Devandar. Mohl nás zabít.
Pomalu vstal a křečovitě se protáhl. Pokusil se udělat krok, ale podlomily se mu nohy a spadl na chladnou, vlhkou zem. Naštvaně si odfrkl. Co mohl taky čekat, než bolest. Téměř celá část života v Tevianu je složena z bolesti. Neznal nikoho, kdo by měl velmi šťastný život.
Zamával křídly, ačkoli nechtěl vzlétnout. Překvapivě zjistil, že jeho křídla jsou v pořádku. Když nemůže běžet, tak alespoň létat. To ho uklidnilo. Kdo ví, co se tu všeho skrývá.
Opět vstal a rozhlédl se. Kolem něj se rozprostíral slabší opar, takže s viditelností nebyl nijak zvlášť problém.
Problém byl v tom, co spatřil. Povalovala se tu rozdrásaná těla frilis. A aby toho nebylo málo, některé měli končetiny oddělené od těla. Někteří šťastlivci i hlavu.
Polkl a naježila se mu srst. Tohle byl pohled horší jak z hororu. Tak toto viděla Aurinko? Už se nedivil, že Moori měla takový strach a vyslala všechny válečníky a stopaře. Měli se vzájemně ochránit, a teď tu byl sám. Něco mu říkalo, že to stejné postihlo všechny. A než se najdou, bude pozdě.
Vytasil drápy a odhodlaně se podíval na zataženou oblohu. Najde je a dokáže, že je to skvělý a statečný válečník. Lepší, než Rakalan. Nikdy svému bratru nevěřil. A on přirozeně nevěřil zase jemu.
"Na co tak sebevědomě zíráš?" ozvalo se za Utarnem. Ten se bleskurychle za sebe otočil, rozhlédl se, ale nic neviděl. Pak ucítil bolest v nohou a zaúpěl. Cítil náhle bezmoc a odevzdanost vůči svému osudu.
"Tvůj pach strachu jde cítit na míle daleko," ozvalo se. Utarnovi začalo docházet, kdo to je.
"Vylez," prskl. Následně se ozval smích a začala se před ním rýsovat bíločerná caserulská frilisa, která vypadala až podezřele zdravě.
"Tohle už nikdy nedělej," zavrčel Utarn. V jeho očích jiskřila zlost. Caserulanka nasadila nevinný výraz.
"Kde jsou ostatní?" zvážněla.
"Už bych je našel, kdybys mě nezdržela, Haikaro."
"O tom silně pochybuji."
"Proč nejsi vůbec zraněná?"
"Jak to mám vědět? Asi se nade mnou hvězdy smilovaly."
Utarn obrátil oči v sloup, otočil se a kulhal pryč. Haikara si odplivla a šla za ním. Opar se mezitím stával hustějším, nabývala vlhkost a vánek se stal chladnějším. Zdejší půdy byly převážně kamenité a bez života. Utarn a Haikara se už nedivili, že Tuonellská smečka tak často lovila na cizím území. Kdyby vyvraždění této smečky nebylo tak kruté, dalo by se usoudit, že se jim pomstila velmi agresivní smečka jižních frilis, či boliaar.
Pak tedy vyvstává další otázka. Proč se neusídlili po zjištění o bídnosti těchto krajů na jiné území? Proč tu zuby nehty zůstávali? Co je nutilo tu zůstat?
"Taky to cítíš?" zeptala se náhle Haikara.
"Co bych měl cítit?" zamračil se Utarn a zavětřil.
"Oheň."
"Bingo."
"Měli bychom to zkontrolovat. Jdeme," zavelel a kulhal tím směrem, kde byl cítit oheň. Vzhledem k tomu, že tu moc zeleně nebylo, se tolik nebál smrti uvnitř temných plamenů. Rovněž vypadalo, že každou chvíli se spustí déšť, ale určitě ne ten takové síly, který by je býval zabil.
"Jeskyně?" přivřela překvapeně oči Haikara.
"Cos čekala? Tento ostrov je plný kamenů," zamumlal Utarn, který pozoroval kouř, který vycházel z jeskyně.
"Někomu se asi nevyvedl táborák."
"Tohle není vtipné, Haikaro."
Haikara si cosi pod vousy zavrčela a šla směrem k jeskyni. Plameny tam hladově olizovaly těla drobných nebožtíků, naštěstí se však oheň nedostal všude. Párkrát se rozhlížela, dokud nespatřila nápis napsaný krví. To už naštěstí přišel i Utarn.
"To museli udělat dvounozí!"
"O čem to mluvíš?"
"O tom nápisu."
"Kdybys dávala jako učeň pozor, zjistila bys, že kdysi dávno se frilisy inspirovaly dvounohými a vytvořili si své vlastní písmo. Ale teď se vzhledem k naší špatné anatomii téměř nepoužívá."
"Jsi nějak chytrej," ohrnula nos Haikara, "víš aspoň, jak se to čte?"
Utarn přivřel oči a podíval se na nápis. "Mairista irma ilva, myslím,"
"Což znamená?"
"Vypadám snad jako ioras?" osopil se na ni. Haikara ustoupila dozadu.

"Tak pojďme hledat," povzdechla si, otočila se a šla pryč. Na Utarna nečekala. Stejně šel automaticky za ní.
 


Komentáře

1 Lea Lea | 26. května 2015 v 21:57 | Reagovat

Četla jsem obě kapitoly, ale napíšu jeden komentář :) Píšeš úžasně, co bych ti měla říkat. Vypadá to napínavě, moc se těším, jak se to bude dál vyvíjet. Btw, ty jména jsou super :3

2 Sandstar Sandstar | Web | 29. května 2015 v 21:32 | Reagovat

[1]: Děkuji moc;u;

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter